Když se dneska ohlédnu do minulosti, do svého „povyhořeleckého“ období, tak to rozhodně nebyla doba, kterou bych si chtěla zopakovat.
Ale jak se říká, že všechno zlé je pro něco dobré, i mě můj syndrom vyhoření dal tolik dobrého, že jsem ráda, že jsem si tímto obdobím prošla.
Já vím, zni to divně, ale…
Ale kdyby moje tělo nemělo pud sebezáchovy a nevyplo mě, tak už jsem taky tady dneska nemusela být.
Mohla jsem skončit s infarktem, s rakovinou nebo bůhví jak.
A proti tomu je takový syndrom vyhoření docela ořezávátko.
Protože jak říká pan doktor Radkin Honzák: syndrom vyhoření se dá léčit a vyléčit.
Nechci to nijak zlehčovat. To vůbec ne.
Sama nejlépe vím, co to je za běs a děs.
Zvlášť, když se na takový syndromek nabalí deprese těžké jako stokilová činka, panické ataky vás atakují pokaždé, jen když pomyslíte na cokoliv za dveřmi svého bytu a úzkost je vaše největší kamarádka.
V mém povyhořeleckém období jsem se totiž o sobě hodně dozvěděla a taky hodně naučila.
Nebylo to jednoduché a taky to pěkně hnusně bolelo – to poznání a i to učení se.
Ale stálo to za to!!!
Naučila jsem se nevyhrknout ze sebe hned na první dobrou:
No jasně, já to udělám..zařídím…vymyslím…zvládnu.
Naučila jsem se netrápit se tím, co nemůžu ovlivnit (to byla velká fuška zvlášť u dětí)
Naučila jsem se nenechat si na sebe delegovat práci ostatních. (jejda, ti se divili)
Naučila jsem neřešit problémy a průšvihy ostatních.
Naučila jsem se říct ne tam, kde jsem cítila, že nechci.
Naučila jsem se, že odpočívat je normální a nemusím mít výčitky, když už nemůžu.
Naučila jsem se ještě spoustu dalších věcí a hlavně jsem naučila své okolí toto všechno s láskou a pochopením respektovat.
Postupně jsem získávala novou chuť do života. A měla jsem obrovskou touhu něco dělat, tvořit. Vlastníma rukama. Něco reálného. Něco hmatatelného a krásného. Něco, co mi udělá radost.
Zároveň jsem měla pocit, že NIC takového NEUMÍM, NEDOKÁŽU.
Vždyť já jsem vždycky jen obchodovala, řídila obchodní týmy, budovala obchod. Plánování, vedení, úkolování, dosledování, cíle a výsledky…to byla moje parketa. V tom jsem byla dobrá.
Ale já už nic takového dělat nechtěla. Naopak. Podvědomě jsem cítila, že hlavu musím vypnout.
A tak jsem začala vymýšlet a zkoušet a zjišťovat, co všechno krásného se dá v dnešní době tvořit.
Jako první mi pod ruku přišly provazy – tenkrát to byla naše prádelní šňůra 😊 a dodnes na ni s láskou vzpomínám 😊
Díky ní totiž vznikl můj první Macrame Strom života a tím i moje srdeční záležitost – Terapie prací.
Tak jsem začala sama říkat svému každodennímu tvoření, které mne úplně pohltilo.
Každý den ráno jsem začínala s provazy a drhala další Strom života (za první měsíc jsem jich vytvořila celkem osmnáct 😊).
Vybírala jsem na internetu další materiály, zkoušela různé vzory, velikosti a úplně jsem propadla tvoření.
Postupně mi do cesty přicházely další a další tvůrčí techniky a já zkoušela a zkoušela.
Najednou jsem zjišťovala jak jsem spokojená a šťastná, když mi pod rukama vzniká krása.
Jak moc moje mysl i psychika odpočívají a radují se z pohody a energie, kterou mi tvoření dávalo.
Uvědomila jsem si, že tvoření je skutečně nedílnou součástí každé ženy, tedy i mě a že nám bylo shůry dáno. Že to nejsou tabulky, výkazy, plány a tvrdé lokty a boj.
Že je mi při tvoření moc dobře.
Cítím, že odpočívám a jsem šťastná a spokojená.
Že TADY mám to své flow.
V dnešní době vím, že jsem našla svoji vášeň, která se zároveň stala mým povoláním.
Pomáhám ženám najít si čas pro sebe.
Naučit ženy bez výčitek relaxovat a přitom rozvíjet svoji ženskou tvořivost.
Vím, že nejsem sama, kdo si prošel syndromem vyhoření.
Že je hodně a hodně žen, které jsou tak svázané povinnostmi matky, manželky, zaměstnankyně, že si nedovolí ani minutu strávit samy se sebou.
Vím, že je hodně žen, které jsou v této době tlačené k výsledkům, výkonu, rivalitě a vyčerpávajícímu honu za ještě „lepší budoucnosti“ a dokonalosti ve všech směrech. Cítí se v pasti dnešní společnosti.
Na svém příběhu vám chci ukázat, jak z této pasti ven.
Proto jsem vytvořila projekt HanyMa – relaxační workshopy a online kurzy, kde s láskou a radostí učím ženy najít si čas pro sebe a znovuobjevit v sobě svoji tvořivou ženu. Učím je dopřát si čas pro sebe.
Učím je jednoduché tvůrčí techniky, které mám vyzkoušené a vím, že je zvládne každý – I TY. 😊
Jsem Martina, průvodkyně žen na cestě k vědomému odpočinku a aktivnímu tvořivému relaxování pomocí terapie prací.
Pomáhám ženám díky jednoduchým tvůrčím technikám znovuobjevit vlastní kreativitu a vědomě relaxovat.
Uvolnit mysl od tlaku na výkon, výsledek a načerpat energii.
Měním tak jejich zažité vnímání času věnovaného sobě a vlastnímu odpočinku.